Ukázka z knihy:

Jiří zůstal s hosty, kteří se s aperitivy v rukou shromažďovali na dvoře okolo narozeninové tabule. Lucie zastihla Ellen v kuchyni, odkud byla cítit výrazná bazalka a tymián. Právě ve chvíli, kdy vstupovala do dveří, vytahovala Ellen z trouby dokřupava opečené kuřecí. Na splývavých indických šatech zakrývající nedostatky plnoštíhlé postavy, blyštěl se jí masivní, pestrobarevný náhrdelník. Černé, kučeravé vlasy měla stažené šátkem na způsob čelenky. O svérázném vkusu hostitelky vypovídaly i vysoké kozačky ozdobené výšivkou. Ellen byla zkrátka originální a svá.
Vůně pečeného masa stoupla Lucii do nosu, a vzhledem k tomu, že dnes téměř nejedla, začalo jí kručet v břiše.
„Vezmi prosím ty mísy se zeleninovým salátem. Udělala jsem k nim avokádový dip,“ požádala Ellen ještě dřív, než se Lucie stačila optat, zda pětatřicítka nepotřebuje s něčím pomoct.
„Co kdybych ještě předtím připravila tousty?“ nabídla se Lucie.
„Jasně, budu ráda… Zapekla jsem cuketu se žampiony, snad bude všeho dost. Nedáš si loček prosecca? Bílé víno se teprve chladí,“ mrkla na ni Ellen spiklenecky.
Lucie neodpověděla. Upřeně se soustředila na sendvičovač před sebou. Hup a dovnitř zapluly dva kousky.
Otevřeným oknem drala se dovnitř ze dvora změť tlumených zvuků a zvonivý ženský smích. Naprosto jasně rozeznávala hlas svého muže, který bavil společnost neotřelými vtípky.
„Srší humorem,“ pronesla na půl pusy otráveně, opřela se zády o kuchyňskou linku a ruce složila na prsa.
Ellen koutkem oka postřehla, že její přítelkyně není ve své kůži. Sice měla dokonalý make-up a andělsky lehoučké šaty bez rukávů, avšak ani pod vrstvičkou rozjasňujícího pudru neukryla své rozpoložení.
„Však pro ten humor tě sbalil, no né?“ snažila se Ellen o žert a do dlaně uchopila dvě hladké skleničky protáhlého tvaru. „Děje se něco?“ zeptala se hned nato zkoumavě. „Jsi nějaká přepadlá.“
„Ále, Jiří přišel v noci zase nadranej,“ pronesla Lucie a ústa protáhla do pohrdavého úšklebku.
„Bude líp, však ho znáš. Jirka si sice sem tam přihne, ale jinak je to hodný člověk. Každému ochotně pomůže a má tě rád,“ rezonovalo kuchyní a Lucii se sevřel žaludek.
„Promiň,“ přitočila se Ellen blíž. „Snažím se to zlehčit, ale vím, že to ti nepomůže…“
„Ellíso, Jiří si sem tam nepřihne, v poslední době v tom jede nepřetržitě. V opilosti mi vyčítá hlouposti… Ani nevíš, jak jsem ráda, že spolu nemáme děti. Neumím si představit, že by něco takového měly snášet.“
„Proč s ním vlastně jsi?“ zamračila se Ellen. „Sorry, ale neuměla bych si představit, kdyby se můj muž vracíval domů nalitej. Tedy samozřejmě, kdybych nějakého měla,“ doplnila poté.
Z toustovače vyjely plátky opečeného chleba a vyžádaly si pozornost. Ticho v kuchyni se dalo krájet.
Lucie nikdy netrpěla iluzemi, že v manželství panuje nekonečná láska a romantika. Čas přináší další výzvy, vášeň i vzrušení se otupí. Ale proč se z Jiřího stal opilec, tomu nerozuměla. Hledala důvod, proč se toto děje, ale na žádný nepřišla. Její muž neměl existenční problémy. Nebo snad ano?
Jiří se vždycky rád napil, ale ani Lucie nebyla dříve, co se alkoholu týče, prudérní. Ano, i ona za mladých bujarých let na večírcích párkrát přebrala, a i dnes si s chutí dá sklenku vína k večeři. Ovšem, jedna či dvě stačí. V případě Jiřího se však jednalo o něco, co evidentně nedokázal zvládnout. Stačilo pár piv s přáteli a večer nedopadl dobře. Jiří otevíral stavidla démonovi a dostával se do stavu, který byl mimo jeho kontrolu.
Nespočítala by, kolikrát plakala, prosila Jiřího, aby přestal pít, nebo zuřila, donutila jej spát mimo ložnici, odmítala intimitu či se zdráhala komunikace s ním. Alkohol se stal zdrojem jejích obav. Nebylo divu, z dokonalého, okouzlujícího partnera stávala se několikrát do týdne troska neschopná artikulace.
Když s ním v bdělém stavu zavedla řeč a svěřila mu, co ji trápí, on závislost na alkoholu popíral. Argumentoval, že to Lucii se ustavičně něco nelíbí a hledá na něm chyby. Údajně se jí příčí přijímat ho takového, jaký je. Snažil se jí vnutit, že pocit marnosti vychází pouze z ní samotné, ne z něj, a že je příliš snadné učinit z jejího problému problém jeho.
Rozhovory na ožehavé téma vyústily obyčejně v rozepři, kdy Jiří bouchnul do stolu, případně Lucii urazil či ponížil. Nikdy ji nevzal na milost. Kladla si otázky, proč Jiří odmítá připustit, že alkohol zasahuje do jejich života a proč ona setrvává v tomto nefunkčním manželství. Většinou docházela ke stejné odpovědi. Jiří tvoří domov a je její jedinou rodinou.