Na dvůr, kde je cítit vlhko, jíl a vůně bylinek, silně omamující, vcházíme ve třech. Dav malých černoušků se kamsi rozptýlil. Přes zástup žen seřazených do kruhu vidíme na zemi, uprostřed dvora, ležet dospívající dívku. Hází hlavou sem a tam. Ruce i nohy má pevně přivázané k prutům a na čele zaschlou krev. Pod ušním boltcem krvavé zářezy, ucho nateklé a plné hnisu. Nikdo z přítomných nám nevěnuje pozornost. Všichni sledují výjev na zemi. Vedle dítěte sedí na bobku dohola ostříhaný starý muž s tělem posetým drobnými jizvičkami. Něco nepřetržitě mumlá. Na prašné zemi před ním leží různé předměty. Kosti, kameny, řetězy a hrnce plné bylinek. Zaschlá krev a bílá péra svědčí o právě provedeném obětním rituálu. Dívka šílí bolestí. Její téměř nelidský křik proniká až do morku kostí.
Jedna z žen drží v ruce slepici. A zatímco ostatní tleskají a zpívají, ona bleskurychle oddělí sekáčkem hlavu od těla. Z krku stříká krev. Odnese hlavu k dívce, muž ji přebírá, obchází ležící tělo a pronáší slova. Pak jí useknutou hlavu položí k nohám a krvavýma rukama přejíždí po jejím těle. Nemocná africká dívka, která vyrostla v tomto tajemném světě, jako by pochopila a uklidnila se. Stoupající pára z hrnce se táhne naším směrem, cítíme mírné omámení. Stařec přidrží hrnec dívce u hlavy, ona obrátí oči v sloup a upadne do bezvědomí. Pod starostlivými pohledy všech kolem vymačkává ubohému dítěti hnis z ucha. Spoustu hnisu.
Dívenka, která pro nás přišla, chápe vážnost situace. Pravděpodobně se domnívá, že jsme humanitární zdravotnice. Pohledem plným zoufalství prosí o pomoc, a to tak intenzivně, až mi to svírá srdce a mám problém se nadechnout. Nemůžeme. Nemůžeme pomoci. Pomalu, tiše, se smíšenými pocity couváme ze dvora.
V momentě, kdy se ještě naposledy otočím, se holohlavý vyzáblý stařec napřímí. Ustrnu. Jeho zlý pohled mě hypnotizuje. Cítím pálení po celém těle a je mi na omdlení. Čůrky potu stékají mi po zádech a po čele. Kolem není nikdo a nic, žádné chýše ve vesnici, žádní lidé, jen já a jeho uhrančivé oči. Slyším svůj vlastní dech. Ustupuji před tím pohledem, který mě propaluje, a ačkoliv trvá jen pár vteřin, mně připadá nekonečný.
Na ulici se opřu o polorozpadlou zídku, lapám po vzduchu, cítím obrovské pnutí a krev mi pulsuje v žilách.